Po skončení stáže jsem si vzal dva týdny dovolenou, abychom s rodinou procestovali kus Jižní Austrálie. Během cest mě zaujalo pár věcí, o které bych se s vámi rád podělil. Nesouvisí to nijak s mým působením na univerzitě, spíš je to tak trochu o kulturních rozdílech. O tom, co je ve veřejném prostoru považováno za samozřejmé, co by měl stát (nebo obec) automaticky poskytovat.
Snad v každé větší vesnici, kterou jsme projížděli, mají park. Tráva, stromy, cestičky, nic překvapivého, to máme u nás taky. V parku je většinou i dětské hřiště, stejně jako u nás. A stejně jako u nás je oplocené, aby děti nemohly jen tak ven a psi nemohli jen tak dovnitř. Jak česká, tak australská veřejná správa tak nějak automaticky považuje za vhodné poskytnout svým občanům možnost pobytu v zeleni uvnitř obce, považuje za samozřejmé, že si tam lidé na něco sednou a děti si pohrají. Australská veřejná správa poskytuje automaticky navíc ještě dvě věci: Záchody a gril.
S veřejnými záchody se člověk v civilizovaném světě setká ledaskde. Potřebu vylučovat mají lidé všude na světě. Tam, kde jsou veřejné záchody zdarma, se člověk nebojí vkročit za keř, protože lidé svoji potřebu vykonávají na záchodě a ne za keřem. Veřejné záchody patří v Austrálii ke standardnímu vybavení nejen parků ve městech a na vesnicích, ale i odpočívadel u silnic nebo parkovišť u nějakých zajímavých míst. Nikde není žádná paní, která vybírá poplatek odstupňovaný podle míry služeb, které člověk hodlá využít a utrhává přesně odměřenou porci toaletního papíru. Nikde není turniket nebo nějaký jiný sofistikovaný zámek, který vás nenechá důstojně vyčůrat, pokud nemáte u sebe správnou minci. Všechno je veřejné, zdarma, hrazené z daní. I na tom nejodlehlešjím místě je aspoň suchý záchod, toaletní papír a zásobník na dešťovou vodu, kterou se dají umýt ruce. Takže okolí parkovišť nění plné podpapíráků a není tak třeba se bát šlápnout mimo silnici. Teda je, ale pozor si musíme dávat na hady, ne na exkrementy :-)
Kromě práva na důstojné vylučování uznává australská veřejná správa také právo na společné grilování. V každém parku je přístřešek a v přístřešku (zpravidla elektrický) gril. Většina je zdarma, některé vyžadují vhození dvacetníku (tj. asi tři koruny padesát). Zmáčknete tlačítko, gril se zahřeje a stanovenou dobu topí. Pokud chcete grilovat déle, zmáčknete tlačítko znovu. Součástí grilu je i špachtle, kterou po sobě vše vyčistíte.
Jednou jsme zastavili na oběd ve vesnici, která vypadala dost velká na to, aby se tam dalo najíst. Zeptali jsme se prvního místního na nějakou hospodu nebo aspoň fast food. "No tak můžete jít támhle nebo támhle, anebo si koupit párky v supermarketu a v parku si je sami ugrilovat". Grilování má v Austrálii zkrátka tradici, podporuje setkávání lidí a patří k běžnému nedělnímu odpoledni australské rodiny. Takže je normální, že si Australané ze svých daní platí i veřejné grily.
Třetí věc, která mě zaujala, je právo dostat se na druhou stranu řeky. To máme u nás taky a nikoho nepřekvapí, když se z veřejných peněz staví mosty. Ty se staví u nás i v Austrálii. Jsou ale místa, kde se most z nějakého důvodu nevyplatí. A na takových místech funguje státem provozovaný přívoz. Přijedete k řece, najedete autem na loď a ta vás převeze na druhou stranu. Přívozy běžně fungují i v Evropě, ale nevzpomínám si, že bych někde viděl nějaký zdarma jako veřejnou službu. U nás máme tak nějak pocit, že když je potřeba platit převozníka a palivo do lodi, je potřeba vybírat i peníze za převezení. Ale postavit a udržovat most taky něco stojí, přitom platit za přejezd po mostě je tak trochu divné (a velmi řídké).
No a důvod, proč to sem vlastně píšu? Myslím, že bychom mohli něco převzít. A nejsou to veřejné přívozy, které u nás skoro nikde nepotřebujeme. Ani veřejné grily, které zaprvé zas tak nevyžadujeme a zadruhé bychom kolem nich asi nedokázali udržovat pořádek. Ale vylučovat musí lidé u nás, stejně jako v Austrálii. A pokud k tomu nebudou mít určené a snadno dostupné místo, budou chodit do křoví. Jistě, veřejné rozpočty by to něco stálo. Ale kvalitě pobytu v parcích, na odpočívadlech kolem silnic a na parkovištích v chráněných územích to hodně prospěje. Myslím, že naše společnost si to klidně může dovolit. Přispěje to k růstu jak hrubého domácího produktu, tak hrubého domácího štěstí.
Snad v každé větší vesnici, kterou jsme projížděli, mají park. Tráva, stromy, cestičky, nic překvapivého, to máme u nás taky. V parku je většinou i dětské hřiště, stejně jako u nás. A stejně jako u nás je oplocené, aby děti nemohly jen tak ven a psi nemohli jen tak dovnitř. Jak česká, tak australská veřejná správa tak nějak automaticky považuje za vhodné poskytnout svým občanům možnost pobytu v zeleni uvnitř obce, považuje za samozřejmé, že si tam lidé na něco sednou a děti si pohrají. Australská veřejná správa poskytuje automaticky navíc ještě dvě věci: Záchody a gril.
Kromě práva na důstojné vylučování uznává australská veřejná správa také právo na společné grilování. V každém parku je přístřešek a v přístřešku (zpravidla elektrický) gril. Většina je zdarma, některé vyžadují vhození dvacetníku (tj. asi tři koruny padesát). Zmáčknete tlačítko, gril se zahřeje a stanovenou dobu topí. Pokud chcete grilovat déle, zmáčknete tlačítko znovu. Součástí grilu je i špachtle, kterou po sobě vše vyčistíte.
Jednou jsme zastavili na oběd ve vesnici, která vypadala dost velká na to, aby se tam dalo najíst. Zeptali jsme se prvního místního na nějakou hospodu nebo aspoň fast food. "No tak můžete jít támhle nebo támhle, anebo si koupit párky v supermarketu a v parku si je sami ugrilovat". Grilování má v Austrálii zkrátka tradici, podporuje setkávání lidí a patří k běžnému nedělnímu odpoledni australské rodiny. Takže je normální, že si Australané ze svých daní platí i veřejné grily.
No a důvod, proč to sem vlastně píšu? Myslím, že bychom mohli něco převzít. A nejsou to veřejné přívozy, které u nás skoro nikde nepotřebujeme. Ani veřejné grily, které zaprvé zas tak nevyžadujeme a zadruhé bychom kolem nich asi nedokázali udržovat pořádek. Ale vylučovat musí lidé u nás, stejně jako v Austrálii. A pokud k tomu nebudou mít určené a snadno dostupné místo, budou chodit do křoví. Jistě, veřejné rozpočty by to něco stálo. Ale kvalitě pobytu v parcích, na odpočívadlech kolem silnic a na parkovištích v chráněných územích to hodně prospěje. Myslím, že naše společnost si to klidně může dovolit. Přispěje to k růstu jak hrubého domácího produktu, tak hrubého domácího štěstí.
