Je úterý odpoledne, všechny meetingy toho dne jsou za námi, je čas zkontrolovat e-maily. University of South Australia rozesílá každý měsíc newsletter se všemi možnými novinkami. Únorový právě přistál v Traceyině mailboxu.
"Tomáši, pojď se na něco podívat!"
"Co to je?"
"Takhle bude vypadat Great Hall - dneska jsme se koukali na staveniště..."
"... a za tisíc dolarů tam můžeš mít svoje jméno a 3 slova. Chápeš to? Tisíc dolarů, tolik peněz! Jak si to někdo může koupit?"
"No já to celkem chápu. Pro někoho tisíc dolarů není zas tak moc a bude rád, že tam má své jméno."
"Ale tisíc dolarů, to je přece spousta peněz!"
"Pro někoho fakt ne. Věřím tomu, že se najdou lidi, kteří to zaplatí."
"Ale asi se to netýká lidí s akademickým platem."
"To asi ne."
Jen pro informaci, plat vysokoškolského učitele se tu pohybuje kolem 5000 dolarů měsíčně. Pak jsem se zase ponořil do práce. Za nějaký čas Tracey hlásí:
"Víš co? Tak jsem to právě zaplatila!"
"Co?"
"Těch tisíc dolarů, abych měla svoje jméno v Great Hall!"
"Opravdu?"
"Ano. Oni to umožňují platit po částech. Po 20 měsíců budu splácet 50 dolarů. To přece není tak hrozné, ne?"
"No tak pořád je to stejných 1000 dolarů."
"To jo, ale takhle to míň bolí. A je to přece moje univerzita, chci tam mít svoje jméno. A chci ho mít na břehu bazénu."
"Je to kvůli tomu, co jsem říkal?"
"Ano. Takže mi musíš pomoct vymyslet ta tři slova."
Dokud zůstane jen u vymýšlení těch slov, tak jsem v pohodě. Až mi to Tracey naúčtuje tak bude hůř :-) Naštěstí to bylo zrovna v den, kdy jsme Tracey a jejího manžela Philipa pozvali k nám domů na večeři, takže jsme to mohli rovnou vyžehlit.
"Ale hlavně to neříkejte Philipovi!"
"Tomáši, pojď se na něco podívat!"
"Co to je?"
"Takhle bude vypadat Great Hall - dneska jsme se koukali na staveniště..."
"... a za tisíc dolarů tam můžeš mít svoje jméno a 3 slova. Chápeš to? Tisíc dolarů, tolik peněz! Jak si to někdo může koupit?"
"No já to celkem chápu. Pro někoho tisíc dolarů není zas tak moc a bude rád, že tam má své jméno."
"Ale tisíc dolarů, to je přece spousta peněz!"
"Pro někoho fakt ne. Věřím tomu, že se najdou lidi, kteří to zaplatí."
"Ale asi se to netýká lidí s akademickým platem."
"To asi ne."
Jen pro informaci, plat vysokoškolského učitele se tu pohybuje kolem 5000 dolarů měsíčně. Pak jsem se zase ponořil do práce. Za nějaký čas Tracey hlásí:
"Víš co? Tak jsem to právě zaplatila!"
"Co?"
"Těch tisíc dolarů, abych měla svoje jméno v Great Hall!"
"Opravdu?"
"Ano. Oni to umožňují platit po částech. Po 20 měsíců budu splácet 50 dolarů. To přece není tak hrozné, ne?"
"No tak pořád je to stejných 1000 dolarů."
"To jo, ale takhle to míň bolí. A je to přece moje univerzita, chci tam mít svoje jméno. A chci ho mít na břehu bazénu."
"Je to kvůli tomu, co jsem říkal?"
"Ano. Takže mi musíš pomoct vymyslet ta tři slova."
Dokud zůstane jen u vymýšlení těch slov, tak jsem v pohodě. Až mi to Tracey naúčtuje tak bude hůř :-) Naštěstí to bylo zrovna v den, kdy jsme Tracey a jejího manžela Philipa pozvali k nám domů na večeři, takže jsme to mohli rovnou vyžehlit.
"Ale hlavně to neříkejte Philipovi!"
Žádné komentáře:
Okomentovat