Jednoho odpoledne mě Tracey vzala na schůzku věnovanou zlepšování výuky (oficiální název setkání byl Professional Development for Teaching Staff). Bylo to zajímavé hned z několika důvodů. Třeba už jenom samotný fakt, že se setkali učitelé ze všech ústavů fakulty, aby diskutovali o tom, jak zlepšit výuku. Přišlo jich sice jen asi 15, ale i tak.
Jenom na upřesnění - fakulta, tedy "UniSA Business School" má asi 10 000 studentů, je tedy stejně velká jako celá naše univerzita. Takovýchto fakult má UniSA 4-5, podle toho, jestli počítáme i UniSA College. A když mluvím o ústavech, mám tím na mysli čtyři součásti fakulty - School of management, School of commerce, School of law a School of marketing. Pojem "school" je tedy dost přetížený a občas se těžko orientuje v tom, o které úrovni "školy" se vlastně mluví. A sám jsem ve svém blogu taky nekonzistentní. Psav o děkanovi, měl jsem na mysli "head of School of management".
Na zdejších setkáních se mi líbí, že je zpravidla k dispozici jídlo (na úrovni chlebíčků a sušenek). V tomto případě, protože ji pořádal proděkan pro výuku, bylo k dispozici i víno, to normálně nebývá. A taky se mi líbí, že se na úvod dělá představovací kolečko. Každý řekne, jak se jmenuje, z jakého je ústavu, a co učí. Zaujalo mě, že během představování padaly slovní obraty jako "I love my job", "I really like teaching", "our wonderful courses" a podobně. Vlastně i předtím, než se oficiálně začlo, se lidé sedící vedle sebe vzájemně představili a řekli si, čemu se věnují.
I tady evidentně docela vázne distribude informací. Jedna účastnice požádala přítomné, jestli by mohli přestat používat zkratky, že skoro neví, o čem je řeč. Existence celouniverzitní DLS (Digital Learning Strategy) ji zjevně zůstala utajena. Ale i Tracey třeba nevěděla, že univerzita má vlastní aplikaci na chytré telefony nabízející kde co.
Dlouho se vedla diskuse o "Excellent teaching awards", tedy o cenách, které se každoročně udělují nejlepším učitelům. Každý může někoho nominovat, a to i sebe. O nominovaných se pak shromáždí data ze čtyř oblastí: Sebehodnocení, hodnocení od studentů, hodnocení od kolegů a hodnocení výstupů studia (learning outcomes). Je na to formulář. Sebehodnocení obsahuje kolonky jako osobní rozvoj, sebereflexe, filozofie učení. Hodnocení od kolegů obsahuje kolonky jako další ceny, granty, mediální pokrytí, pozvání na přednášky, členství v komisích, komentáře od kolegů. U studentů se sbírají data z evaluací a případně z dalšch průzkumů a u výstupů studia se počítá propustnost předmětu, inovace obsahu předmětu, analytika z Moodlu (počet přístupů), srovnání dat z různých skupin a různých semestrů. Nakonec to cca šestičlenná komise hodnotí. Jeden vyhraje hlavní cenu, pak je tam několik dílčích cen. Probíhá to na úrovni fakulty i univerzity. Vítěz má pak za úkol se podělit o své zkušenosti či metody, aby se jimi ostatní mohli inspirovat. A taky vyhraje spoustu peněz, ale ne přímo.
Peníze z výhry jdou na takzvaný PDA - Professional Development Account (účet profesního rozvoje). Tam každý dostane ročně 1500 dolarů (tj. o něco méně než třetinu měsíčního platu) a může je použít na cokoliv, co jej nějak profesně rozvine - kurzy, školení, účast na konferencích, nákup knih, atd. Pochopil jsem, že to mají docela svázané nějakou byrokracií, takže toho spousta lidí nevyužívá. Každopádně onen učitel roku získá na svůj rozvojový účet třeba dalších 5000 dolarů podle toho, jakou cenu vyhraje. Peníze se dají akumulovat, ale nejdéle po tři roky, pak propadnou.
Jak hodnocení nejlepšího učitele roku, tak účet profesního rozvoje, mi přijdou zajímavé myšlenky, o jejichž převzetí a přizpůsobení našemu prostředí by stálo zato popřemýšlet.
Jenom na upřesnění - fakulta, tedy "UniSA Business School" má asi 10 000 studentů, je tedy stejně velká jako celá naše univerzita. Takovýchto fakult má UniSA 4-5, podle toho, jestli počítáme i UniSA College. A když mluvím o ústavech, mám tím na mysli čtyři součásti fakulty - School of management, School of commerce, School of law a School of marketing. Pojem "school" je tedy dost přetížený a občas se těžko orientuje v tom, o které úrovni "školy" se vlastně mluví. A sám jsem ve svém blogu taky nekonzistentní. Psav o děkanovi, měl jsem na mysli "head of School of management".
Na zdejších setkáních se mi líbí, že je zpravidla k dispozici jídlo (na úrovni chlebíčků a sušenek). V tomto případě, protože ji pořádal proděkan pro výuku, bylo k dispozici i víno, to normálně nebývá. A taky se mi líbí, že se na úvod dělá představovací kolečko. Každý řekne, jak se jmenuje, z jakého je ústavu, a co učí. Zaujalo mě, že během představování padaly slovní obraty jako "I love my job", "I really like teaching", "our wonderful courses" a podobně. Vlastně i předtím, než se oficiálně začlo, se lidé sedící vedle sebe vzájemně představili a řekli si, čemu se věnují.
I tady evidentně docela vázne distribude informací. Jedna účastnice požádala přítomné, jestli by mohli přestat používat zkratky, že skoro neví, o čem je řeč. Existence celouniverzitní DLS (Digital Learning Strategy) ji zjevně zůstala utajena. Ale i Tracey třeba nevěděla, že univerzita má vlastní aplikaci na chytré telefony nabízející kde co.
Dlouho se vedla diskuse o "Excellent teaching awards", tedy o cenách, které se každoročně udělují nejlepším učitelům. Každý může někoho nominovat, a to i sebe. O nominovaných se pak shromáždí data ze čtyř oblastí: Sebehodnocení, hodnocení od studentů, hodnocení od kolegů a hodnocení výstupů studia (learning outcomes). Je na to formulář. Sebehodnocení obsahuje kolonky jako osobní rozvoj, sebereflexe, filozofie učení. Hodnocení od kolegů obsahuje kolonky jako další ceny, granty, mediální pokrytí, pozvání na přednášky, členství v komisích, komentáře od kolegů. U studentů se sbírají data z evaluací a případně z dalšch průzkumů a u výstupů studia se počítá propustnost předmětu, inovace obsahu předmětu, analytika z Moodlu (počet přístupů), srovnání dat z různých skupin a různých semestrů. Nakonec to cca šestičlenná komise hodnotí. Jeden vyhraje hlavní cenu, pak je tam několik dílčích cen. Probíhá to na úrovni fakulty i univerzity. Vítěz má pak za úkol se podělit o své zkušenosti či metody, aby se jimi ostatní mohli inspirovat. A taky vyhraje spoustu peněz, ale ne přímo.
Peníze z výhry jdou na takzvaný PDA - Professional Development Account (účet profesního rozvoje). Tam každý dostane ročně 1500 dolarů (tj. o něco méně než třetinu měsíčního platu) a může je použít na cokoliv, co jej nějak profesně rozvine - kurzy, školení, účast na konferencích, nákup knih, atd. Pochopil jsem, že to mají docela svázané nějakou byrokracií, takže toho spousta lidí nevyužívá. Každopádně onen učitel roku získá na svůj rozvojový účet třeba dalších 5000 dolarů podle toho, jakou cenu vyhraje. Peníze se dají akumulovat, ale nejdéle po tři roky, pak propadnou.
Jak hodnocení nejlepšího učitele roku, tak účet profesního rozvoje, mi přijdou zajímavé myšlenky, o jejichž převzetí a přizpůsobení našemu prostředí by stálo zato popřemýšlet.
Žádné komentáře:
Okomentovat