Moje stáž na University of South Australia je u konce. Uteklo to opravdu rychle a je na čase sesumírovat výsledky.
Můj standardní pracovní den vypadal tak, že jsem přišel na univerzitu někdy kolem deváté a odcházel mezi pátou a šestou večer, tedy plus mínus běžná osmihodinová pracovní doba. Když jsem teď počítal, kolik hodin jsem věnoval aktivitám, které stojí zato uvést do "Confirmation of Mobility Period", došel jsem k číslu 32, tedy průměrně cca 3 hodiny na pracovní den. To byly různé schůzky a diskuse. Další cca 2 hodiny denně mi zabralo vyřizování e-mailů a záležitostí, které přicházely z MENDELU. A další zhruba 2 hodiny jsem věnoval přípravám projektů Erasmus+. Jeden minulý týden podali Poláci, druhý podáváme my v březnu, třetí měli podávat Egypťani taky minulý týden, ale nakonec si to rozmysleli. Ani jsem to tak neplánoval, ale bylo skvělé, že jsem měl Tracey hned vedle. Spoustu věcí to zjednodušilo, urychlilo a Tracey několikrát přišla se skvělými myšlenkami. Dílem v práci, dílem po večerech jsem pak psal blog.
A jaké jsou tedy konkrétní výstupy?
Zaprvé jsem zjistil, jak fungují procesy, když studenti podvádějí a co dělat, aby nepodváděli. Až přijedu domů, budu se snažit o to, abychom aspoň něco z toho převzali. A nejen ohledně akademické poctivosti, i další myšlenky stojí za úvahu. Uvidíme. Nic z toho nejde zavést mávnutím kouzelného proutku, většina je mimo mojí kompetenci, u něčeho se třeba ukáže, že to nejde, něco bude potřeba výrazně pozměnit. Ale odjíždím s několika konkrétními nápady, které bych rád, abychom u nás převzali.
Zadruhé jsme významně pohnuli s ENAI, tedy European Network for Academic Integrity. To je velký projekt, který se chystáme v březnu podat v rámci výzvy Erasmus+ KA2 Strategic Partnerships. Máme konzorcium 13 univerzit z 12 evropských zemí a chceme vytvořit síť univerzit, které si budou vyměňovat zkušenosti týkající se akademické etiky. Projekt jako takový je hlavně o vytváření vzdělávacích materiálů a tzv. cross-sector cooperation, abychom se vešli do aktuální výzvy. Síť jako taková pak má zajistit udržitelnost projektu. Díky svojí mobilitě jsem zjistil, jak funguje International Centre for Academic Integrity (ICAI) a Asia-Pacific Forum on Educational Integrity, tedy "sesterské" organizace. Tracey mi pomohla vytvořit "Letter of support", který by měl pomoct naší žádosti a doporučila mi dalšího člověka do poradního týmu projektu. Od něj už máme Letter of support taky podepsaný. A hlavně mi pomohla získat obdobný dopis od Teddi, což je ředitelka ICAI. Zkonzultoval jsem s ní projektovou žádost, ze které byla nadšená a všude kolem říká, jaký skvělý projekt připravujeme.
Zatřetí jsme se pobavili o společném výzkumu a článcích, které spolu napíšeme. Tohle bychom na dálku v životě nevyřešili, k tomu bylo potřeba si opravdu dohromady sednout a pořádně se o tom pobavit. Kromě toho jsem získal několik kontaktů na lidi, kteří mají zájem o další spolupráci s PEF, minimálně jeden je opravdu perspektivní (a nemyslím tím Tracey).
Začtvrté jsem měl skvělou příležitost seznámit se s (jiho)australskou historií a kulturou. I ve věcech, které naprosto nesouvisí s univerzitním životem je tu něco, co bych v Brně rád zavedl a co by mohlo přispět k odšrtnutí položky "local impact" v projektu kreditové mobility.
Zapáté jsme naplánovali Traceyinu cestu k nám. Přijede v druhé půlce května, aby mohla být v Brně v době, kdy budeme mít konferenci o plagiátorství. Doufáme, že získáme projekt ENAI, takže by se předtím zúčastnila setkání projektového týmu. Také bych byl rád, kdyby se setkala se členy etické komise Rady vysokých škol, ale uvidíme, jak to vyjde termínově. No a pokud se podaří něco z místních procesů převzít a zavést u nás, určitě bude co diskutovat. Taky se chce podívat na naše hory, což určitě o nějakém víkendu zvládneme.
Celkově si troufám říct, že jsme zatím splnili všechno, co jsme v projektu slíbili. Koncem mojí mobility ale projekt samozřejmě nekončí, teď bude potřeba pokračovat v aktivitách, které jsme tu řešili. Projekt končí v květnu 2017 a věřím, že výsledky budou stát zato.
Nyní přichází přerušení pracovní cesty a dvoutýdenní dovolená. Byl to boj, i když to ani univerzitu, ani EU nebude stát ani euro navíc. A po návratu jsem slíbil uspořádat přednášku. Příspěvky na blog týkající se projektu a spolupráce s UniSA budu dávat i nadále, i když s řádově nižší intenzitou.
Děkuji, že jste dočetli až sem a děkuji za zpětnou vazbu!
Můj standardní pracovní den vypadal tak, že jsem přišel na univerzitu někdy kolem deváté a odcházel mezi pátou a šestou večer, tedy plus mínus běžná osmihodinová pracovní doba. Když jsem teď počítal, kolik hodin jsem věnoval aktivitám, které stojí zato uvést do "Confirmation of Mobility Period", došel jsem k číslu 32, tedy průměrně cca 3 hodiny na pracovní den. To byly různé schůzky a diskuse. Další cca 2 hodiny denně mi zabralo vyřizování e-mailů a záležitostí, které přicházely z MENDELU. A další zhruba 2 hodiny jsem věnoval přípravám projektů Erasmus+. Jeden minulý týden podali Poláci, druhý podáváme my v březnu, třetí měli podávat Egypťani taky minulý týden, ale nakonec si to rozmysleli. Ani jsem to tak neplánoval, ale bylo skvělé, že jsem měl Tracey hned vedle. Spoustu věcí to zjednodušilo, urychlilo a Tracey několikrát přišla se skvělými myšlenkami. Dílem v práci, dílem po večerech jsem pak psal blog.
A jaké jsou tedy konkrétní výstupy?
Zaprvé jsem zjistil, jak fungují procesy, když studenti podvádějí a co dělat, aby nepodváděli. Až přijedu domů, budu se snažit o to, abychom aspoň něco z toho převzali. A nejen ohledně akademické poctivosti, i další myšlenky stojí za úvahu. Uvidíme. Nic z toho nejde zavést mávnutím kouzelného proutku, většina je mimo mojí kompetenci, u něčeho se třeba ukáže, že to nejde, něco bude potřeba výrazně pozměnit. Ale odjíždím s několika konkrétními nápady, které bych rád, abychom u nás převzali.
Zadruhé jsme významně pohnuli s ENAI, tedy European Network for Academic Integrity. To je velký projekt, který se chystáme v březnu podat v rámci výzvy Erasmus+ KA2 Strategic Partnerships. Máme konzorcium 13 univerzit z 12 evropských zemí a chceme vytvořit síť univerzit, které si budou vyměňovat zkušenosti týkající se akademické etiky. Projekt jako takový je hlavně o vytváření vzdělávacích materiálů a tzv. cross-sector cooperation, abychom se vešli do aktuální výzvy. Síť jako taková pak má zajistit udržitelnost projektu. Díky svojí mobilitě jsem zjistil, jak funguje International Centre for Academic Integrity (ICAI) a Asia-Pacific Forum on Educational Integrity, tedy "sesterské" organizace. Tracey mi pomohla vytvořit "Letter of support", který by měl pomoct naší žádosti a doporučila mi dalšího člověka do poradního týmu projektu. Od něj už máme Letter of support taky podepsaný. A hlavně mi pomohla získat obdobný dopis od Teddi, což je ředitelka ICAI. Zkonzultoval jsem s ní projektovou žádost, ze které byla nadšená a všude kolem říká, jaký skvělý projekt připravujeme.
Zatřetí jsme se pobavili o společném výzkumu a článcích, které spolu napíšeme. Tohle bychom na dálku v životě nevyřešili, k tomu bylo potřeba si opravdu dohromady sednout a pořádně se o tom pobavit. Kromě toho jsem získal několik kontaktů na lidi, kteří mají zájem o další spolupráci s PEF, minimálně jeden je opravdu perspektivní (a nemyslím tím Tracey).
Začtvrté jsem měl skvělou příležitost seznámit se s (jiho)australskou historií a kulturou. I ve věcech, které naprosto nesouvisí s univerzitním životem je tu něco, co bych v Brně rád zavedl a co by mohlo přispět k odšrtnutí položky "local impact" v projektu kreditové mobility.
Zapáté jsme naplánovali Traceyinu cestu k nám. Přijede v druhé půlce května, aby mohla být v Brně v době, kdy budeme mít konferenci o plagiátorství. Doufáme, že získáme projekt ENAI, takže by se předtím zúčastnila setkání projektového týmu. Také bych byl rád, kdyby se setkala se členy etické komise Rady vysokých škol, ale uvidíme, jak to vyjde termínově. No a pokud se podaří něco z místních procesů převzít a zavést u nás, určitě bude co diskutovat. Taky se chce podívat na naše hory, což určitě o nějakém víkendu zvládneme.
Celkově si troufám říct, že jsme zatím splnili všechno, co jsme v projektu slíbili. Koncem mojí mobility ale projekt samozřejmě nekončí, teď bude potřeba pokračovat v aktivitách, které jsme tu řešili. Projekt končí v květnu 2017 a věřím, že výsledky budou stát zato.
Nyní přichází přerušení pracovní cesty a dvoutýdenní dovolená. Byl to boj, i když to ani univerzitu, ani EU nebude stát ani euro navíc. A po návratu jsem slíbil uspořádat přednášku. Příspěvky na blog týkající se projektu a spolupráce s UniSA budu dávat i nadále, i když s řádově nižší intenzitou.
Děkuji, že jste dočetli až sem a děkuji za zpětnou vazbu!
Žádné komentáře:
Okomentovat