Minulý týden jsem se sešel s vedoucím zahraničního oddělení fakulty Stanem Astachnowiczem a jeho kolegyní Lianne Gore, abychom prodiskutovali možnost uzavření bilaterární smlouvy a mohli si vyměňovat studenty.
Povykládal jsem jim o naší fakultě, o Česku, o Brně. Hlavně je fascinovalo, že koleje stojí 250 dolarů měsíčně, to jsem jim musel třikrát zopakovat, aby tomu uvěřili. Spolu s informací o ceně piva, tj. pod dva dolary za půllitr, by to mohlo být dobré lákadlo. Místní studenti, narozdíl třeba od britských, neplatí školné po semestrech, ale po předmětech. Tisíc osm set dolarů za předmět (zpravidla 4 předměty za semestr). Takže případné prodlužování studia kvůli zahraničnímu pobytu je zas až tak netrápí.
Stejně ale bude těžké studenty přesvědčit, aby k nám jeli. Většina chce do USA, Kanady nebo Británie. Když už kontinentální Evropa, tak Německo nebo Francie. Do východní Evropy se nikdo nehrne. Ale když to prezentujeme jako dobrodružství, proč ne. Taky by mohlo fungovat to, že Brno je skvělá zákadna pro cesty do Evropy: Praha za 2 hodiny, Vídeň za 2 hodiy, přímý vlak do Budapešti, každý den let do Londýna. A je tu levno. Skvělá nabídka, která třeba někoho zaujme.
Pak ale vyvstal další problém. Business school má poměrně prestižní akreditaci Equis a jedním z kritérií, která se zohledňují, je kvalita zahraničních partnerů. A ruku na srdce, to že jsme nejlepší ekonomka na Moravě, nikoho neoslní a naše akreditace ECBE taky moc nezabrala. Nutně to neznamená, že by všichni jejich partneři taky museli mít Equis akreditaci, nebo že by to musely být jenom top-level školy. Můžou tam být i další strategické důvody, třeba to, že dosud v daném regionu žádného partnera neměli, nebo spolupráce v oblasti akademické etiky. Ale letos je čeká reakreditace a nikomu se nechce riskovat, že by musel něco vysvětlovat. Takže na fakultní úrovni nejdřív příští rok.
Pak mi ale navrhli, že se smlouva může uzavřít na úrovni univerzity. Tyto smlouvy při akreditaci fakulty totiž nikdo nezkoumá. A co je na univerzitní úrovni, to může fakulta samozřejmě využívat taky.
A tak mi domluvili schůzku s Karen English, která má na starosti výměny studentů na univerzitní úrovni. Té jsem tedy taky povykládal o naší fakultě a univerzitě. Tematicky by to sedlo nám a FRRMS, ostatní fakulty nemají na UniSA protějšky. Největší obavy jsou z toho, že australští studenti nebudou chtít jet studovat do Brna a smlouva nebude reciproční. Mají prostě zájem o uzavírání takových smluv, které budou dlouhodobé a budou fungovat obousměrně. Myslím, že jsem ji přesvědčil, že to zkusíme, pro začátek jen 1-2 studenty na rok nebo na dva a uvidíme, jestli je zájem. A co by tomu z naší strany pomohlo? Kdybychom zorganizovali nějakou letní nebo zimní školu, která by umožnila jejich studentům vyjet mimo standardní semestry (které mají načasované zhruba stejně jako my). A taky by tomu pomohlo, kdybychom získali grant na mezinárodní kreditovou mobilitu a tudíž by si studenti nemuseli nic platit. Tak jak tak se zeptá svého nadřízného (něco jako prorektora pro zahraničí) a dá mi vědět. Tak uvidíme, jak se to vyvine.
Povykládal jsem jim o naší fakultě, o Česku, o Brně. Hlavně je fascinovalo, že koleje stojí 250 dolarů měsíčně, to jsem jim musel třikrát zopakovat, aby tomu uvěřili. Spolu s informací o ceně piva, tj. pod dva dolary za půllitr, by to mohlo být dobré lákadlo. Místní studenti, narozdíl třeba od britských, neplatí školné po semestrech, ale po předmětech. Tisíc osm set dolarů za předmět (zpravidla 4 předměty za semestr). Takže případné prodlužování studia kvůli zahraničnímu pobytu je zas až tak netrápí.
Stejně ale bude těžké studenty přesvědčit, aby k nám jeli. Většina chce do USA, Kanady nebo Británie. Když už kontinentální Evropa, tak Německo nebo Francie. Do východní Evropy se nikdo nehrne. Ale když to prezentujeme jako dobrodružství, proč ne. Taky by mohlo fungovat to, že Brno je skvělá zákadna pro cesty do Evropy: Praha za 2 hodiny, Vídeň za 2 hodiy, přímý vlak do Budapešti, každý den let do Londýna. A je tu levno. Skvělá nabídka, která třeba někoho zaujme.
Pak ale vyvstal další problém. Business school má poměrně prestižní akreditaci Equis a jedním z kritérií, která se zohledňují, je kvalita zahraničních partnerů. A ruku na srdce, to že jsme nejlepší ekonomka na Moravě, nikoho neoslní a naše akreditace ECBE taky moc nezabrala. Nutně to neznamená, že by všichni jejich partneři taky museli mít Equis akreditaci, nebo že by to musely být jenom top-level školy. Můžou tam být i další strategické důvody, třeba to, že dosud v daném regionu žádného partnera neměli, nebo spolupráce v oblasti akademické etiky. Ale letos je čeká reakreditace a nikomu se nechce riskovat, že by musel něco vysvětlovat. Takže na fakultní úrovni nejdřív příští rok.
Pak mi ale navrhli, že se smlouva může uzavřít na úrovni univerzity. Tyto smlouvy při akreditaci fakulty totiž nikdo nezkoumá. A co je na univerzitní úrovni, to může fakulta samozřejmě využívat taky.
A tak mi domluvili schůzku s Karen English, která má na starosti výměny studentů na univerzitní úrovni. Té jsem tedy taky povykládal o naší fakultě a univerzitě. Tematicky by to sedlo nám a FRRMS, ostatní fakulty nemají na UniSA protějšky. Největší obavy jsou z toho, že australští studenti nebudou chtít jet studovat do Brna a smlouva nebude reciproční. Mají prostě zájem o uzavírání takových smluv, které budou dlouhodobé a budou fungovat obousměrně. Myslím, že jsem ji přesvědčil, že to zkusíme, pro začátek jen 1-2 studenty na rok nebo na dva a uvidíme, jestli je zájem. A co by tomu z naší strany pomohlo? Kdybychom zorganizovali nějakou letní nebo zimní školu, která by umožnila jejich studentům vyjet mimo standardní semestry (které mají načasované zhruba stejně jako my). A taky by tomu pomohlo, kdybychom získali grant na mezinárodní kreditovou mobilitu a tudíž by si studenti nemuseli nic platit. Tak jak tak se zeptá svého nadřízného (něco jako prorektora pro zahraničí) a dá mi vědět. Tak uvidíme, jak se to vyvine.
Žádné komentáře:
Okomentovat