Druhý víkend: The Fringe, grilovačka a koaly

Pátek: The Fringe

Program druhého víkendu začal už v pátek večer, kdy nás Tracey (spolu s Philipem a jejich vnučkou Kierou) vzala na nejznámnější adelaidský festival - The Fringe. Festivaly a další kulturní události jsou jedna z věcí, která pomohla vynést Adelaide na druhou příčku v žebříčku nejlepších měst k životu podle New York Times. A Jihoaustralané jsou na festivaly patřičně hrdí, spousta z nich má na poznávací značce aut "SA - THE FESTIVAL STATE". Připomnělo mi to kanadské poznávací značky s nápisem "BEAUTIFUL BRITISH COLUMBIA", které taky každému na potkání říkají, co je pro jejich zemi typické.
Fringe je obrovská akce probíhající celý měsíc současně na několika místech včetně adelaidského hlavního náměstí. My jsme byli v parku, který byl pro účely festivalu celý oplocený. Protože to byl první den, byl vstup zdarma a spousta atrakcí taky. Tracey sehnala lístky na úžasné akrobatické představení dvou mužů a jedné ženy, kteří parodovali australskou historii. Ještě že jsme byli minulý víkend v muzeu migrace, jinak bychom půlku jejich vtipů nepochopili. Představení to bylo úžasné, u spousty čísel bych se vsadil, že není vůbec fyzicky možné je provést.

 

Pak jsme zašli na pizzu do stánku, kde pracuje Kieřin otčím. Takže jsme měli 1+1 zdarma. No a jinak zmrzlina, kolotoč... prostě festival. Akorát se nám to tam trochu protáhlo, domů jsme dorazili asi o půl jedenácté, ale stálo to za to.

Sobota: Aquacentrum, grilovačka

V sobotu jsme zašli do nedalekého aquacentra. Helenka o návštěvě uvažovala už dřív, ale říkali jsme si, že na dvě děti jsou lepší dva dospělí, tak jsme to nechali na sobotu. Místo je to úžasné, ale pár věcí nás zklamalo. Třeba to, že v sobotu dopoledne byly téměř všechny dětské bazény zaplněné plaveckými školami, včetně toho, do kterého vedou skluzavky. Další nepříjemností byl zákaz focení. Je sice super, že nám děti nešmíroval nějaký úchylák, ale zase z návštěvy nemáme žádné fotky. A do třetice to byl zákaz vstupu mladším 16 let do sauny, páry a vířivky. Tady nám ten důvod unikl zcela. Ale ve 12:00 všechny školy zmizely, bazény se uvolnily, skluzavky se otevřely a my jsme si to konečně všechno užili. Teda já s Vendou. Vojta už byl unavený, tak ho Helenka šla uspat. A při té příležitosti objevila akci v místním bistru: Kuřecí nugety s hranolkama za $3,70. Ve srovnání se samostatnými hranolkami za $4,00 to byl docela dobrý kauf.
Večer jsme jeli k Tracey domů na grilovačku. Od pátku jsme měli doma jejich auto, takže tentokrát bylo řízení vlevo včetně navigace plně na nás. Zbaběle přiznávám, že jsem zapojit techniku, stáhl si Adelaide do Google mapy, spustil navigaci na tabletu a sledoval, jak se mi z mozku pomalu vytrácí schopnost číst mapu a navigovat. Google mapa nás zavedla k domu číslo 27 místo 2/27, ale naštěstí to bylo jenom kousek vedle.

 

Na grilovačku jsme byli pozvaní společně s Thomasem (head of School of Management), jeho ženou a dcerou a dvěma Traceynými kamarádkami. Jedna nám asi půjči svoji chalupu u moře a druhá byla s Tracey loni cestovat v Evropě, když jsme tu Tracey měli na konferenci. Tracey říkala, že chtěa Thomase pozvat už dlouho, ale když se ucházela o docenturu, tak jí to nepřišlo vhodné. Teď už ji má úspěšně za sebou a naše návštěva byla dobrý důvod, aby jej konečně pozvala. Thomas je skutečný světoběžník. Původem Němec, studoval ve Švýcarsku, pak v USA, pak žili dlouho ve Španělsku, mezitím chvíli v Německu a teď jsou zhruba rok v Austrálii. Do mezinárodního prostředí UniSA skvěle zapadá, ale jejich osmileté dceři to fakt nezávidíme. Sotva si někde najde kamarádky, už ji vláčí na druhý konec planety. Byla úplně nadšená z Vojty a asi bude doma žadonit, aby měla taky takového roztomilého bratříčka...
Jídlo bylo skvělé. Přesně podle pravidel grilování, nad kterými jsme se bavili minulý víkend v kavárně ve vagónu, jsme za něj pochválili Philipa :-)

 

Co nás ale opravdu mile překvapilo, byla narozeninová párty, kterou nachystali Vojtovi. Fakt, že Vojta slaví své první narozeniny v Austrálii, na ně natolik zapůsobil, že mu nachystali oslavu už týden dopředu. Dostal balón a kyblíčky a hlavně dort (Pavlova) s jednou svíčkou.

 

Sice jsme přesvědčili Tracey, že začneme už v šest místo v sedm, i tak jsme odjížděli až kolem desáté, takže děti měly zase posunutou večerku. Ale zase to stálo za to.

Neděle: Koaly

V neděli jsme vyrazili do přírody, konkrétně do Cleland Wildlife Park, který nám Tracey doporučila jako skvělé místo, kde si můžeme pohrát s klokany a pohladit koaly. A bylo to tam boží. Všichni jsme dospávali, takže jsme zvládli vyrazit až před jedenáctou. Cleland je asi půl hodiny jízdy a opět jsme navigaci svěřili Velkému bratrovi. Už se těším na reklamy o klokanech a koalách, až budu něco googlit :-)

 

Bylo to boží. Začali jsme hlazením koaly, pokračovali koukáním na spícího psa dingo, pak jsme šli kolem vodních ptáků a docela dlouho ze zasekli krmením wallabyů. Zatímco $30 za pochování koaly jsme platit nechtěli (stejně měli vyprodáno), jídlo pro vačnatce za $3 jsme si rádi koupili.

 

Potom jsme pokračovali odpolední sérií krmení. Napřed dostávají nažrat tasmánští čerti kousky klokanů, potom dingové, každý své kuře. Potom pelikáni, dohromady kýbl ryb, a nakonec ptáčkové ve voliéře.
U dingů mě zaujalo, že v Jižní Austrálii je považují za škodnou (protože jim žerou ovce) a střílí je, v Severním teritoriu je chráněný a zastřelit ho je zločin. Dokonce vede napříč Austrálií asi 5000 kilometrů dlouhý plot (nejdelší plot na světě), který má dinga udržet na severu a chránit ovce na jihu.
Pak jsme ale zase museli jít krmit wallabye a klokany a já jsem se na chvíli vytratil fotit papoušky. Odpoledne jsme zakončili koukáním na vombaty a ježury a těsně před zavíračkou stihli ještě pavilon hadů.