Aby můj pobyt nebyl jen o získávání zkušeností a inspirace směrem z UniSA ke mě, požádali mě o přednášku na téma, jak se můžou mimoevropské univerzity zapojit do evropských projektů v rámci programu Erasmus.
E-mail dostali všichni zaměstnanci fakulty, mluvil o tom pan děkan (teda on vlastně není děkan, ale spíš vedoucí ústavu, no prostě Thomas), když mě představoval, Tracey tomu dělala propagaci ještě po osobní linii. Svoji účast potvrdilo asi 10 lidí, jídlo a pití bylo objednáno, nachystal jsem si slajdy a ve čtvrtek v pravé poledne se mohlo začít.
Chvíli jsme bojovali s obrazovkou, která nechtěla reagovat na dálkové ovládání. Dala se zapnout i čudlíkem, ale cedulka s nápisem "DO NOT TOUCH THE BUTTONS" nás odrazovala. Nakonec jsme se ale shodli na tom, že někdy se bez porušení pravidel člověk nikam nehne, zmáčkli čudlík a problém byl vyřešen.
V místnosti bylo celých 5 lidí, což není moc. Ale když si představím, že by k nám na fakultu takhle o prázdninách někdo přijel s přednáškou na téma "jak se zapojit do indických fondů" nebo tak něco, účast bude asi podobná. Pak přišel Thomas, což mě opravdu potěšilo.
Začal jsem krátce o Česku, o Brně, o naší fakultě a pak jsem přešel k Erasmu. Historie, statistiky, vize na období 2014-2020, klíčové aktivity, možnost zapojení do projektů v rámci KA2. Hlavně je zajímala kreditová mobilita, takže o té jsem mluvil podrobněji. Kdy jsou výzvy, jak to probíhá, kdo a kdy žádá, co do žádosti uvést. Mohl jsem se pochlubit tím, že jsme s Tracey projekt získali úplně v první výzvě, která v rámci kreditové mobility byla. Doteď ale nevím, jestli proto, že naše žádost byla tak skvělá, nebo proto, že nikdo jiný o Austrálii nežádal.
Pak jsem nechal kolovat seznam našich výzkumných týmů. Třeba se najde někdo, kdo by chtěl spolupracovat s někým od nás. Profily výzkumných týmů si pak vzal Thomas. Účastníků sice nebylo moc, ale zato je téma opravdu zajímalo.
A vlastně je tu ještě jedna věc - omlouval se proděkan pro vědu (tentokrát opravdu proděkan, tedy na úrovni celé UniSA Business School", že je pryč, ale že by se se mnou v pondělí rád setkal. Tak jsem si ještě jednou vytisknul profily výzkumných týmů a v pondělí, tedy poslední den mého pobytu na univerzitě, mám audienci u proděkana. Tracey říkala, že už jenom fakt, že mě k sobě pozval, je velký úspěch. Ještě že jsem nerozdal všechny fakultní polštářky...
Odpoledne jsem pak rozeslal prezentaci všem přihlášeným a začal jsem dostávat zajímavé odpovědi:
"Já jsem se přihlásil, ale nikdo mi na to neodpověděl, tak jsem myslel, že nemůžu přijít, že je plno". Hm, distribuce informací tady fakt má svoje rezervy. Pak jsem dostal mail s omlovou, že dotyčná nemohla přijít, ale jestli nezajdeme na kafe, že by ji to moc zajímalo. Teda to, že to je žena, jsem zjistil až když jsme se potkali osobně, kdo to taky má poznat, když mu píše Shruti Sardeshmukh.
E-mail dostali všichni zaměstnanci fakulty, mluvil o tom pan děkan (teda on vlastně není děkan, ale spíš vedoucí ústavu, no prostě Thomas), když mě představoval, Tracey tomu dělala propagaci ještě po osobní linii. Svoji účast potvrdilo asi 10 lidí, jídlo a pití bylo objednáno, nachystal jsem si slajdy a ve čtvrtek v pravé poledne se mohlo začít.
Chvíli jsme bojovali s obrazovkou, která nechtěla reagovat na dálkové ovládání. Dala se zapnout i čudlíkem, ale cedulka s nápisem "DO NOT TOUCH THE BUTTONS" nás odrazovala. Nakonec jsme se ale shodli na tom, že někdy se bez porušení pravidel člověk nikam nehne, zmáčkli čudlík a problém byl vyřešen.
V místnosti bylo celých 5 lidí, což není moc. Ale když si představím, že by k nám na fakultu takhle o prázdninách někdo přijel s přednáškou na téma "jak se zapojit do indických fondů" nebo tak něco, účast bude asi podobná. Pak přišel Thomas, což mě opravdu potěšilo.
Začal jsem krátce o Česku, o Brně, o naší fakultě a pak jsem přešel k Erasmu. Historie, statistiky, vize na období 2014-2020, klíčové aktivity, možnost zapojení do projektů v rámci KA2. Hlavně je zajímala kreditová mobilita, takže o té jsem mluvil podrobněji. Kdy jsou výzvy, jak to probíhá, kdo a kdy žádá, co do žádosti uvést. Mohl jsem se pochlubit tím, že jsme s Tracey projekt získali úplně v první výzvě, která v rámci kreditové mobility byla. Doteď ale nevím, jestli proto, že naše žádost byla tak skvělá, nebo proto, že nikdo jiný o Austrálii nežádal.
Pak jsem nechal kolovat seznam našich výzkumných týmů. Třeba se najde někdo, kdo by chtěl spolupracovat s někým od nás. Profily výzkumných týmů si pak vzal Thomas. Účastníků sice nebylo moc, ale zato je téma opravdu zajímalo.
A vlastně je tu ještě jedna věc - omlouval se proděkan pro vědu (tentokrát opravdu proděkan, tedy na úrovni celé UniSA Business School", že je pryč, ale že by se se mnou v pondělí rád setkal. Tak jsem si ještě jednou vytisknul profily výzkumných týmů a v pondělí, tedy poslední den mého pobytu na univerzitě, mám audienci u proděkana. Tracey říkala, že už jenom fakt, že mě k sobě pozval, je velký úspěch. Ještě že jsem nerozdal všechny fakultní polštářky...
Odpoledne jsem pak rozeslal prezentaci všem přihlášeným a začal jsem dostávat zajímavé odpovědi:
"Já jsem se přihlásil, ale nikdo mi na to neodpověděl, tak jsem myslel, že nemůžu přijít, že je plno". Hm, distribuce informací tady fakt má svoje rezervy. Pak jsem dostal mail s omlovou, že dotyčná nemohla přijít, ale jestli nezajdeme na kafe, že by ji to moc zajímalo. Teda to, že to je žena, jsem zjistil až když jsme se potkali osobně, kdo to taky má poznat, když mu píše Shruti Sardeshmukh.
A nakonec odpověděla i jedna z účastnic: "Hi Tomas,
Thank you. Your presentation was a real eye-opener for me." Takže to asi k něčemu bylo a doufám, že až budeme o kreditovou mobilitu žádat příště, bude to pro víc lidí než jen 1 tam a 1 zpět.
Žádné komentáře:
Okomentovat