Druhý den po příletu mě Tracey vyzvedla doma svým autem. Přivezla mi kolo, které mi půjčil její syn, aniž by o tom věděl. Žije v Londýně a určitě ho během mého pobytu nebude potřebovat. Což je super. Místo půlhodinové cesty pěšky to budu mít na univerzitu deset minut na kole. Odpoledne, až se budu vracet domů, to bude poprvé, co pojedu na kole po levé straně silnice. Udělali jsme si okružní cestu kolem celého centra města, protože skoro nikde není možné odbočit vpravo. Na kole to budu mít jednodušší, to se dá švindlovat a přejet přes přechod pro chodce.
A už je to tu, kampus University of South Australia. Budovy Business School jsou pojmenované po slavných australských byznysmenech. Mezi budovami jsou docela příjemné stinné proluky plné stromů. Traceyina "Office for academic integrity" je v pátém patře, což zaručuje několikadenní rozcvičku cestou do schodů. Ne, že by tu neměli výtahy, ale Tracey chodí, stejně jako já, raději pěšky.
A tady už je můj stůl a notebook, kdybych neměl svůj. A Stephanie, Traceyina asistentka (tu na fotce nehledejte). Jdeme udělat představovací kolečko po fakultě, moc lidí tu není, jsou prázdniny. Odevzdal jsem zdejší zahraniční referentce naší Erasmus+ smlouvu a dárky. Můj mozek měl po většinu dne pořád noc, takže na nějakou velkou intelektuální aktivitu to nebylo. Ale na to, abychom si prošli kampus a pak si s Tracey sedli a ujasnili si, co tu budu ty dva týdny dělat, to stačilo.
Další fáze vítání přišla v pátek, kdy místní děkan zorganizoval "informal morning tea to welcome me and my family in Adelaide". Ještě že to bylo až v pátek, kdy už jsme se všichni vzpamatovali z časového posunu. Tracey pro nás přijela domů. Já jsem jel na kole, zbytek rodiny s Tracey v autě, aby si taky užili okružní cestu městem. Na plácku mezi budovami se podával čaj, káva, ovoce, sušenky. Tracey mě představovala všem, se kterými jsem se ještě nepotkal. Vendulka ujídala jahody a sladkosti, Vojta objevil schody a lozil po nich nahoru, což plně zaměstnalo Helenku, která na něho dávala pozor. Aspoň si tu moji návštěvu všichni zapamatují, bez dětí by to byla nuda. Australská mentalita je ale k dětem velmi vstřícná, všichni se dobře bavilli a děti byly dobrý ice-breaker.
Pan děkan mě všem představil a pozval zúčastněné na můj seminář o projektech Erasmus+, který budu mít následující čtvrtek. Pak představil ještě tři další nové kolegy, kteří na fakultě začínají pracovat nebo se po delší době vrací. Takže morning tea nebyl jenom kvůli mě. Kolektiv je to vskutku mezinárodní. Děkan je Němec, mezi učiteli najdeme Itala, Indy, Číňany, Bangladéšana a spoustu dalších národů. Holt, když je polovina studentů ze zahraničí, pedagogický sbor na tom nemůže být jinak. A jsou na to hrdí. Za hodinku bylo snězeno a vypito a byl čas se zase vrátit do práce.
A na závěr ještě dvě fotky z nového relaxačního prostoru pro studenty. Něco jak máme u náv s přízemí budovy X - stolky na notebooky, pytle na pohodlné sezení. Ale navíc - stoly na kulečník a kuchyňská linka s mikrovlnkou a sendvičovači. To by stálo za inspiraci :-)
A už je to tu, kampus University of South Australia. Budovy Business School jsou pojmenované po slavných australských byznysmenech. Mezi budovami jsou docela příjemné stinné proluky plné stromů. Traceyina "Office for academic integrity" je v pátém patře, což zaručuje několikadenní rozcvičku cestou do schodů. Ne, že by tu neměli výtahy, ale Tracey chodí, stejně jako já, raději pěšky.
A tady už je můj stůl a notebook, kdybych neměl svůj. A Stephanie, Traceyina asistentka (tu na fotce nehledejte). Jdeme udělat představovací kolečko po fakultě, moc lidí tu není, jsou prázdniny. Odevzdal jsem zdejší zahraniční referentce naší Erasmus+ smlouvu a dárky. Můj mozek měl po většinu dne pořád noc, takže na nějakou velkou intelektuální aktivitu to nebylo. Ale na to, abychom si prošli kampus a pak si s Tracey sedli a ujasnili si, co tu budu ty dva týdny dělat, to stačilo.
Další fáze vítání přišla v pátek, kdy místní děkan zorganizoval "informal morning tea to welcome me and my family in Adelaide". Ještě že to bylo až v pátek, kdy už jsme se všichni vzpamatovali z časového posunu. Tracey pro nás přijela domů. Já jsem jel na kole, zbytek rodiny s Tracey v autě, aby si taky užili okružní cestu městem. Na plácku mezi budovami se podával čaj, káva, ovoce, sušenky. Tracey mě představovala všem, se kterými jsem se ještě nepotkal. Vendulka ujídala jahody a sladkosti, Vojta objevil schody a lozil po nich nahoru, což plně zaměstnalo Helenku, která na něho dávala pozor. Aspoň si tu moji návštěvu všichni zapamatují, bez dětí by to byla nuda. Australská mentalita je ale k dětem velmi vstřícná, všichni se dobře bavilli a děti byly dobrý ice-breaker.
Pan děkan mě všem představil a pozval zúčastněné na můj seminář o projektech Erasmus+, který budu mít následující čtvrtek. Pak představil ještě tři další nové kolegy, kteří na fakultě začínají pracovat nebo se po delší době vrací. Takže morning tea nebyl jenom kvůli mě. Kolektiv je to vskutku mezinárodní. Děkan je Němec, mezi učiteli najdeme Itala, Indy, Číňany, Bangladéšana a spoustu dalších národů. Holt, když je polovina studentů ze zahraničí, pedagogický sbor na tom nemůže být jinak. A jsou na to hrdí. Za hodinku bylo snězeno a vypito a byl čas se zase vrátit do práce.
A na závěr ještě dvě fotky z nového relaxačního prostoru pro studenty. Něco jak máme u náv s přízemí budovy X - stolky na notebooky, pytle na pohodlné sezení. Ale navíc - stoly na kulečník a kuchyňská linka s mikrovlnkou a sendvičovači. To by stálo za inspiraci :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat